Třída 1. B si tentokrát řekla, že tělocvik nemusí mít čtyři stěny. Když už nám příroda nadělila sníh po kotníky, byla by škoda zůstat v tělocvičně. A tak žáci vyrazili ven vyzkoušet, co všechno se dá v závějích zažít.
Začalo to nenápadně: pár odvážlivců otestovalo, jak hluboko se dá zabořit do čerstvého prašanu. Brzy se přidali další a sníh měl rázem plné ruce práce. Následovalo válení ve sněhu, které by se dalo považovat za plnohodnotnou gymnastiku, jen s chladnějším povrchem.
Když byla plocha dostatečně uhlazená, přišel čas na klasiku. Stavění sněhuláka se změnilo v týmový projekt, kde se řešily zásadní otázky: jak velká má být hlava, kdo ji zvedne a zda má mít sněhulák „sportovní“ nebo „reprezentační“ vzhled. Výsledek stál za to a stát by vydržel i déle, kdyby v tu chvíli nezačala pořádná koulovačka.
Ta se rychle proměnila v taktickou bitvu plnou úniků, sprintů a smíchu. Ukázalo se, že reflexy třídy 1. B jsou na zimní verzi tělocviku skvěle připravené.
Do školy se všichni vrátili příjemně unavení, trochu mokří, ale rozhodně s dobrou náladou. Sníh tak opět potvrdil, že když se chce, dá se skvěle sportovat i bez tělocvičny.
